OT – 02. Inspirativní knihovna vzhledem k IV

Za moji inspirativní zahraniční knihovnu z hlediska nabídky kurzů, popřípadě jiných nástrojů na podporu výuky jsem si vybral knihovnu: University of Oslo Library. Konkrétněji se zaměřuji na Digital Scholarship Center (DSC).

„Pomůžeme Vám využít výhod digitálních nástrojů a metod ve vašem výzkumu. Nabízíme podporu správy dat, vizualizace, digitálních výzkumných metod a rozvoje digitálních dovedností.“
Popis služby DSC (přeloženo autorem)

Nabídka na stránkách knihovny je přehledná, nabízí rozdělené části, ze kterých si může zájemce vybrat přesně to, co potřebuje nebo co ho zajímá. S tím souvisejí i různé kurzy a workshopy, ke kterým se zájemce může přihlásit. Pro bázlivější je tu pak možnost využití osobních konzultací.

01 – reflexe: Learning Is a Journey, Not a Destination

Reflexe vychází ze zdroje:

Harris, P., & Walling, D. R. (2017). Learning Is a Journey, not a Destination. In F. -Q. Lai & J. D. Lehman (Eds.), Learning and Knowledge Analytics in Open Education (pp. 1-11). Springer International Publishing. https://doi.org/10.1007/978-3-319-38956-1_1

Z mého úhlu pohledu vnímám myšlenku: učení bychom měli vnímat jako proces cesty a ne jako výsledek určitého bodu (například osvojení si vědomosti/schopnosti), jako zásadní stavební kámen ve vývoji vzdělávání a jeho správného uchopení v jednotlivých aspektech života. Je důležité si uvědomit, že vyučující má na svých bedrech nelehký úkol, kdy nejenže musí předat vědomosti studentům tak, aby dokázali předvést uspokojivé výsledky, ale také musí myslet nad koncepčními prvky a teorii jednotlivce. Oproti tomu se student ve většině případů nachází ve stadiu samotáře, kdy mu může být úplně jedno, jak jeho kolega zvládl proces učení a jaký výsledek dostal. Jeho primárním úkolem je, aby posbíral a uvědomil si nabrané vědomosti a mohl je replikovat v cíli jeho cesty.

Student jako samotář ve vzdělávacím procesu

Právě v teorii jednotlivce ve vzdělávání je důležité pamatovat na skutečnost, že každému člověku se lépe nabírají vědomosti jinak. Ať už je to čisté frontální nabrání vědomostí nebo praktické osvojení výkladu při konkrétní fyzické činnosti. Osobně vnímám, že člověk jako jednotlivec si ve své studijní cestě (základní, střední, vysoká škola) musí sám osvojit ten nejefektivnější proces učení. Čím dříve tuto efektivní cestu nalezne a osvojí si ji, tak může nejenom jednodušeji procházet svojí osobní vzdělávací cestou, ale může ji používat i v soukromém životě. K tomu mu však může být prospěšný samotný vyučující, který ho může navést k efektivnímu řešení.

Proces učení jako možnost rozvinutí sebe sama

Pro tento proces je však, z mého osobního vnímání, nutná spolupráce mezi oběma celky. Vyučující by měl sledovat své studenty nejen jako celek (třídu), ale také jako jednotlivce, kdy každý z nich má své silné a slabé stránky. Oproti tomu by student měl vnímat proces učení jako možnost rozvinou sebe sama a ne jako nutnost. V obou případech je nutnost jedné aktivity a to chtít, protože jen tehdy pokud jedinec bude sám chtít a především mu to osobně bude dávat smysl, tak může rozvinout část svého já, která ho posléze může posunout v dalších aspektech života.

[5. Př.] Automaty

Pro obohacení tohoto tématu, jsem se rozhodl najít nějaké zajímavé video, které by přiblížilo problematiku mně samotnému a také především mým kolegům ve studiu. Nejdříve jsem chtěl najít nějakou animaci, která by přinášela nové poznatky, než ty, které jsme již načerpali z učebních materiálů, ale posléze jsem spatřil, že to rozhodně nebude jen tak jednoduchý úkol. Při projíždění jednotlivých videí na téma Turingova testu, jsem našel právě toto jedno povedené video, které mě svým zpracováním zaujalo a a celkem příjemným způsobem dalo dohromady vše to, co jsem se naučil.

https://youtu.be/3wLqsRLvV-c

Hned ze začátku videa je vysvětlen princip celého Turingova testu, tedy objasňuje jeho zásady a myšlenky, kdy robot je testován v rámci jeho schopností komunikovat s člověkem tak, aby daný člověk nepoznal, že komunikuje s robotem a přišla mu tak konverzace zcela přirozená a bez závad. Následuje výčet nejznámějších robotů, kteří svým vlastním způsobem uspěly a jsou u každého z nich vysvětleny jejich algoritmy, respektive chování, jak vedli konverzace. V závěru se autor zmiňuje, že ačkoliv dnešní společnost víceméně řídí roboti, popřípadě dokáží s precizností vykonávat jinak pro člověka náročné operace, tak stále je problém, aby robot zvládl komunikovat s člověkem, jelikož lidská komunikace je jednou z nejkomplexnějších věcí.

[8. cv. – oprava] Návrh vlastního online kurzu

Nad rámec připomínek, jsem se snažil promyslet a přepracovat úkol týkající se návrhu vlastního online kurzu.

Z hodin a dalšího předmětu konkrétněji: Online vzdělávání: od designu k praxi (VIKMB61) mě nejvíce přišlo zajímavé využití Facebooku jako nástroje pro zprostředkování online kurzu.

V základu by se celý kurz stavěl na jednotlivých příspěvcích a následných diskuzí. Ty by byly obsaženy v konkrétní uzavřené skupině určeným studentům, kteří se do příslušného kurzu zapsali, případně o něj mají zájem. Toto rozhodnutí je především z toho důvodu, aby byla udržena soudržnost kurzu, protože je zde možnost, že pokud by byl kurz plně otevřen, tak by se naskytly problémy v rámci hodnocení, nepřehledných diskuzí a podobně.

I přes skutečnost, že kurz by byl uzavřený, tak by bylo potřebné v informacích skupiny, popřípadě v úvodním příspěvku uvést základní informace o kurzu. V mém případě by kurz obsahoval problematiku Malwaru a hrozeb – tedy důraz na online hrozby nejen softwarového rázu, ale také problematiky flamingu, kyberstalkingu a sociálního inženýrství.

Cíle kurzu by byly následující:

Naučit se rozlišovat druhy hrozeb na internetu
Vyjmenovat základní dělení Malwaru
Naučit se úspěšně chránit svůj počítač a uzpůsobit své jednání na internetu pro předcházení hrozeb

Průchod kurzu:

Kurz by obsahoval 12 výukových bloků které by byly probírány v týdenní periodicitě
Hlavní náplní kurzu by byla diskuze mezi jednotlivými účastníky nad rámec jejich vypracovaných úkolů k danému týdennímu tématu
Účastníci kurzu by byli hodnoceni v rámci jejich odevzdaných úkolů a aktivitě v diskuzích

Jednotlivé týdenní témata by byla vytvořena v nástroji Prezi, kde by byly obsaženy ty nejzákladnější informace. Nad rámec těchto informací by byly vytvořeny audiopodcasty, popřípadě videopodcasty, kde by bylo toto téma rozšířeno o zajímavé odkazy, popřípadě názornými příklady pro lepší představení problematiky účastníkům.

Účastníci by pak měli tento příspěvek okomentovat s jednou myšlenkou, která je nejvíce zaujala, případě by mohli přidat svoji vlastní zkušenost s danou problematikou pro uvědomění ostatním.

Jak už bylo zmíněno výše, tak účastníci by měli nad rámec získaných znalostí vypracovat úkol. Tyto úkoly by byly co nejvíce rozmanité. Od anotace jejich vyhledaného článku na zadané téma, tak představení novinek v tomto odvětví.

V závěru by proběhl webinář, kde by byla nutná účast všech účastníků – samozřejmě je v řešení i více termínů. V tomto webináři by formou kolokvia probíhala diskuze nad všemi jednotlivými tématy ze kterých by následně každý účastník dostal hodnocení od samotného tutora.

[2. podcast – Informace, komunikace, myšlení] Virtuální realita v edukaci

Pro můj druhý podcast do předmětu: Informace, komunikace, myšlení, jsem si vybral téma virtuální realita jako nástroj pro edukaci. Konkrétněji jsem se rozhodl mluvit o článku pojednávající o toto téma: Revolutionizing Education: The promise of virtual
reality. Autorem článku je Rene Gadelha.

Referenční odkaz:

GADELHA, Rene. Revolutionizing Education: The promise of virtual reality. Childhood Education [online]. 2018, 94(1), 40-43 [cit. 2018-12-14]. DOI: 10.1080/00094056.2018.1420362. ISSN 0009-4056. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/00094056.2018.1420362

Zde odkaz na podcast:

https://drive.google.com/file/d/1G1sRuqbmPBO1pRMcXNefqfJrej461oDo/view?usp=sharing

[7. př.] Virtuální učitel

Pokud bych se měl zamyslet nad tématem virtuální učitel, tak bych musel v první řadě říci, že jsem vlastně nikdy plnohodnotně nezažil tuto možnost, abych se stal studentem virtuálního učitele. Tedy… samozřejmě, že jsem již byl účastníkem pár webinářů, a dokonce jsem sledoval i výuková videa na youtube, která se týkala matematiky, ale sám bych tyto zkušenosti nenazval jako názornými ukázkami.

Dále by se příslušelo zmínit, že sám osobně beru využití virtuálního učitele něco jako nadstavbu. Něco, co může být jako zoufalé řešení, když už není nic jiného možné (není možné zaopatřit přímé setkání vyučujícího a žáků) nebo když už se jedná o velice specifický problém – či-li náročnou problematiku. Rád vždy uvádím příklad doktora specialistu, který vysvětluje na dálku kolegům z jiného kontinentu proces náročné operace, aby sami pak byli schopni tuto aktivitu správně provést.

Inu dost bylo úvodu. Sám vnímám roli virtuálního učitele jako velice přínosnou. Především snadno můžeme spojit příslušné odborníky se studenty po celém světě. V mém vzdělávání by především mohl plnit funkci inspirace a nápadů, respektive by mi poskytoval jiný pohled na problematiku. To vnímám především z té skutečnosti, že předpokládám, že daný virtuální učitel by byl z jiné země a vnímal by problematiku jinak v rámci své země. Kupříkladu můžeme vzít autorský zákon, který se v určitých bodech liší v Americe od toho našeho.

Při výhledu do budoucna především vidím možnosti v oboru informační studia a knihovnictví, kde by knihovníci z jiných zemí mohli přednášet o svých knihovnických procesech ve světoznámých knihovnách, a tak nové knihovníky inspirovali k novým projektům. Příkladem mohou být různé společenské akce, popřípadě úpravy ve fondu či rozmístěním věcí v knihovně.

Virtuálnímu učiteli bych se určitě nerad svěřoval s věcmi v osobnější rovině, protože danou osobu nemohu, jak ve svém životě spatřit v tváří v tvář. Byl by tam tedy jakýsi odstup, který jinak tak výrazně nepociťuji s reálnou výukou s profesorem ve třídě.

[9. cv.] Assessment

Na úvod pár informací. Byl jsem přidělen do skupiny čítající tato témata: Rozšířená realita, virtuální realita, gamifikace.

Celkově jsme se shodli na pracovním názvu: Technologie ve vzdělávání.

Přesunutí modulů v Moodle do sebe, byl poměrně náročný úkol, který se však nakonec vyřešil celkem banálně. Prostým přesouváním z místa na místo a pár úprav.

Následovala část diskuze na úkolech z jednotlivých modulů. Postupně jsme probrali jednotlivé úkoly a shodli jsme se na tom, že úkoly mají smysl a jsou logicky opodstatnitelné. Zároveň jsme všichni nabyli představy, jak by dané úkony každý z nás plnil.

Z hlediska zlepšení úkolů se nalezly zajímavé připomínky, které však spíše zvýšily obtížnost daného úkolu. Příkladem může být více možností ke zpracování, aby si účastník daného kurzu mohl vybrat sám, co by ho nejvíce zaujalo a mít zkrátka tu možnost volby. Seznali jsme, že právě ta možnost volby je nám osobně příjemná a vnáší to důležitý prvek při průchodu kurzem. Účastník tak nemá striktně daná omezení a může se sám zaměřit na to co ho zajímá. Další myšlenkou byla ta, aby si každý účastník vybral právě jeden úkol z uvedených kapitol a ten splnil. Po dalším diskutováním jsme však seznali, že je důležité, aby účastník prošel všemi úkoly, aby si ve výsledku lépe uvědomil problematiku v kapitole a tím si uspořádal fakta.

Proto jsme tedy jednotlivé úkoly nechali ve stávající podobě.

Cíl úkolu:

Gamifikace – zde bylo cílem uvědomit si nastudované informace a promítnout je do praxe. Cíl je tedy sumarizační s prvky vlastního zamyšlení pro nejlepší výsledek.
Rozšířená virtuální realita – úkol chybí
Virtuální realita – zde bylo cílem spíše přinutit účastníka k zamyšlení nad nabytými informacemi a promítnout je do oborového zastoupení.

Náležitosti úkolu:

Gamifikace – 200 slov – návrh využití gamifikace ve své hodině – promítnutí nabytých informací z modulu – popsání jak, jaké prvky užity a zda by využily webové stránky.
Rozšířená virtuální realita
Virtuální realita – 500 znaků – vlastní nápad – pohled – myšlenka

Časová náročnost:

Gamifikace – 30 minut až hodina
Rozšířená virtuální realita
Virtuální realita – 30 minut až hodina

Kdo a jak bude úkol hodnotit:

Zde byla jednoznačná shoda v tom, že jednotlivé úkoly bude vždy kontrolovat ten kterému původně kapitola patřila. Hodnotit se bude vždy věcně – pokud bude vidět, že to má svou přidanou hodnotu, tak bude mít účastník splněno -> je důležité poznat z úkolu snahu.

Jak se pozná splněný a nesplněný úkol:

Jak už bylo zmíněno výše, každý z úkolů by měl obsahovat myšlenku účastníka, jeho viditelné zamyšlení a snahu. Úkol účastníkovi nebude uznám, pokud bude jasně zřetelná jeho lacnost k provedení úkolu.

[8. cv.] Návrh kurzu s využitím libovolných nástrojů

Pro účely úkolu bych rád reflektoval mnou již dříve vytvořený návrh kurzu. Týkal se tematiky připojení k internetu a vznikl na základě předmětu Digitální kompetence vyučovaného na KISKu v rámci bakalářského studia.

Cíl kurzu: Naučit studenty možnostem připojení k internetu.

Průchod kurzu: Ten měl jasně danou strukturu. Nejdříve obsahoval krátkou anotaci ke kurzu a také počáteční otázku, aby se reflektoval zájem z řad studentů, proč si zapsali tento kurz. Pro názornost přikládám obrázek níže:

můjkurz

K tomu následně patří ještě celkový přehled a náležitosti modulu pro studenta. Zde je nutné podotknout, že výtvor byl koncipován pouze do jedné velké kapitoly, takže pokud bych měl rozvinout myšlenku na celý plnohodnotný kurz, tak bych jednotlivá témata z hlavního studijního materiálu rozložil a detailněji se jim věnoval. V náležitostech kurzu bych tedy přidal zmínku o tom jak jsou jednotlivé kapitoly koncipovány. Zde přikládám obrázek z dříve vytvořeného kurzu:

můjkurz2.jpg

Předem se omlouvám za chybějící obrázky, prostě se stala chyba :). Tento přehled by tedy byl aktualizován o řádky, že celý modul je rozdělen do několika kapitol, které tvoří celkový celek toho jak se tedy může člověk připojit k internetu.

Tyto kapitoly by byly systematicky složeny. Vypadaly by přibližně nějak takto:

Úvodní krátké video vytvořené mnou (Svůj obličej – představuje základní náhled do kapitoly, představuje všechny prvky, základní myšlenku a zásadní prvky, které si student odnese po projití kapitoly)
Hlavní studijní text, doplněný o zajímavá videa, popřípadě o zajímavé články
Shrnutí – nejzásadnější informace shrnuté v krátké infografice, popřípadě znovu v krátkém videu
Test na závěr z probrané problematiky.
Odkaz na diskuzní vlákno – pokud by byl jakýkoliv problém při procházení kurzu, popřípadě nejasnosti v testu.

Všechny kapitoly by měly jediný cíl, posunout studenta ve vědomostech v daném tématu dál a postupně skládat celkový obrázek, aby se v závěru dokázal správně připojit k internetu, popřípadě aby věděl jaké jsou tyto možnosti a jaká jsou úskalí.

Každá kapitola by měla sloužit k prostudování na celý jeden týden -> student si tak může jít svým tempem a není zbytečně stresován.

V průběhu kurzu je však nutné vždy do konce právě probíhaného týdne vypracovat úspěšně test. Na tyto jednotlivé testy by měl tři pokusy. Vždy by v otázkách, respektive ve výsledcích byly ukázány správné odpovědi a hlavně vysvětlení proč je tomu tak.

Na konci by byl hlavní test, který by v sobě obsahoval veškeré informace ze všech kapitol. Na tento test by měl student pouze dva pokusy.

Současně by měl student vypracovat v závěru kurzu dotazník, který by sloužil mně autorovi, jako zpětná vazba, abych případně kurz vylepšil nebo se zaměřil na rozvinutí určitého tématu.

[7. cv.] Zkušenost s MOOC

Pro splnění úkolu jsem si vybral internetový kurz zaměřený na tvorbu aplikace ve virtuální realitě. Toto téma mě provází celým předmětem vzdělávacích technologií, takže jsem chtěl zjistit, co to vlastně vše obnáší, pokud bych chtěl někdy takovou aplikaci vytvořit.

Kurz poskytuje zdarma edX a za příplatek 100 dolarů si z něho můžete odnést i certifikát.

Nejdříve mě čekala samotná registrace v prostředí edX a po něm jsem už dostal přímý přístup k celému kurzu. Jelikož nechci kurz studovat celý, tak jsem nevěnoval pozornost úvodnímu slovu, tedy náležitostem kurzu. Důležitou informací však byla pro mě ta, že tento kurz může studovat každý bez nutných prerekvizit.

kurz 1

Následně jsem se přesunul k samotnému studiu. Překvapilo mě, že celý kurz byl stavěn v klasickém webovém prostředí. Pokud bych například mohl srovnávat s kurzy na CodeAcademy, tak mi to přijde jako škoda. Možná jsem až moc rozmazlený, nevím.

Veškeré studijní materiály z prvního týdne byly zprostředkovány ve formě edukativních videí, kde jsem ocenil text vedle videa, který umožňoval sledovateli, který má občas problémy porozumět mluvené angličtině pochopit, o čem přednášející vlastně pojednává.

kurz 2

kurz 3.png

Z výše uvedeného obrázku máme základní prostředí e-learningu, kdy, jak už jsem zmínil výše, se veškeré edukační informace přenáší účastníkovi formou videa. Jakmile účastník prostuduje video, tak má možnost si zaškrnout, že má splněno a přes vrchní nabídku se přesunout k další podkapitole.

Takto pokračuje až do konce, kdy je zhodnocena celá kapitola a účastníkovi je předložen úkol, aby vyjádřil své nabyté vědomosti.

Abych kurz zhodnotil jako celek, tak se mi v něm studovalo vcelku příjemně. Úkol jsem tedy nezpracovával, ale umím si představit, že bych si na tento kurz udělal čas a prošel si jej celý.

[6. cv.] Moodle

Na začátek musím říct, že prostředí Moodle nemám moc v lásce. Veškeré potřebné úkony jsou sice skvěle nabízeny v nabídce pro přidání, avšak to platí pouze pro ty, kteří se již s tímto prostředím setkali. Sám jsem sice už v tomto prostředí dělal, ale veškeré znalosti jsem pozapomněl a proto to bylo pro mě celkem procházka trním.

První problém, který jsem měl, byl ten, že jsem nebyl schopen zjistit, jak správně zarovnat samotný text, který jsem chtěl přidat jako vysvětlení pro začátek. Musel jsem jej tedy ponechat v rámci časového presu, tak jak je.

moodle2

Následovalo samotné tělo celé kapitoly kurzu. Audionahrávku jsem uvedl přes odkaz a video také. Jsem si vědom toho, že jsem měl vložit embed video, ale popravdě jsem nepřišel jak na to.

Samotný text, který jsem si měl připravit na přednášku jsem rozkouskoval do nástroje knihy, který se mi zdál nejlepší pro online vzdělávání. Pohrával jsem si s myšlenkou přidání i offline verze, tedy studijního materiálu ke stažení, ale nevěděl jsem, jak bych tyto dva materiály od sebe nějakým způsobem odlišil, aby měly smysl pro účastníky kurzu, si projít obě dvě verze.

Na závěr bylo v zadání vymyslet nějaký úkol korespondující s cílem kapitoly. U mě to bylo jednoduché. Zadal jsem úkol, kdy měli účastníci vymyslet propojení virtuální reality do vzdělávání knihovníků. Následovalo vymyšlení otázek, které jsem pojal velmi jednoduše a volně, jelikož v mých poskytnutých materiálech nebyl kladen důraz na zapamatování co nejvíce definic, ale spíše na uvědomění možného využití technologie virtuální reality ve vzdělávání.