[5. Př.] Automaty

Pro obohacení tohoto tématu, jsem se rozhodl najít nějaké zajímavé video, které by přiblížilo problematiku mně samotnému a také především mým kolegům ve studiu. Nejdříve jsem chtěl najít nějakou animaci, která by přinášela nové poznatky, než ty, které jsme již načerpali z učebních materiálů, ale posléze jsem spatřil, že to rozhodně nebude jen tak jednoduchý úkol. Při projíždění jednotlivých videí na téma Turingova testu, jsem našel právě toto jedno povedené video, které mě svým zpracováním zaujalo a a celkem příjemným způsobem dalo dohromady vše to, co jsem se naučil.

 

https://youtu.be/3wLqsRLvV-c

 

Hned ze začátku videa je vysvětlen princip celého Turingova testu, tedy objasňuje jeho zásady a myšlenky, kdy robot je testován v rámci jeho schopností komunikovat s člověkem tak, aby daný člověk nepoznal, že komunikuje s robotem a přišla mu tak konverzace zcela přirozená a bez závad. Následuje výčet nejznámějších robotů, kteří svým vlastním způsobem uspěly a jsou u každého z nich vysvětleny jejich algoritmy, respektive chování, jak vedli konverzace. V závěru se autor zmiňuje, že ačkoliv dnešní společnost víceméně řídí roboti, popřípadě dokáží s precizností vykonávat jinak pro člověka náročné operace, tak stále je problém, aby robot zvládl komunikovat s člověkem, jelikož lidská komunikace je jednou z nejkomplexnějších věcí.

[8. cv. – oprava] Návrh vlastního online kurzu

Nad rámec připomínek, jsem se snažil promyslet a přepracovat úkol týkající se návrhu vlastního online kurzu.

Z hodin a dalšího předmětu konkrétněji: Online vzdělávání: od designu k praxi (VIKMB61) mě nejvíce přišlo zajímavé využití Facebooku jako nástroje pro zprostředkování online kurzu.

V základu by se celý kurz stavěl na jednotlivých příspěvcích a následných diskuzí. Ty by byly obsaženy v konkrétní uzavřené skupině určeným studentům, kteří se do příslušného kurzu zapsali, případně o něj mají zájem. Toto rozhodnutí je především z toho důvodu, aby byla udržena soudržnost kurzu, protože je zde možnost, že pokud by byl kurz plně otevřen, tak by se naskytly problémy v rámci hodnocení, nepřehledných diskuzí a podobně.

I přes skutečnost, že kurz by byl uzavřený, tak by bylo potřebné v informacích skupiny, popřípadě v úvodním příspěvku uvést základní informace o kurzu. V mém případě by kurz obsahoval problematiku Malwaru a hrozeb – tedy důraz na online hrozby nejen softwarového rázu, ale také problematiky flamingu, kyberstalkingu a sociálního inženýrství.

Cíle kurzu  by byly následující:

• Naučit se rozlišovat druhy hrozeb na internetu
• Vyjmenovat základní dělení Malwaru
• Naučit se úspěšně chránit svůj počítač a uzpůsobit své jednání na internetu pro předcházení hrozeb

Průchod kurzu:

• Kurz by obsahoval 12 výukových bloků které by byly probírány v týdenní periodicitě
• Hlavní náplní kurzu by byla diskuze mezi jednotlivými účastníky nad rámec jejich vypracovaných úkolů k danému týdennímu tématu
• Účastníci kurzu by byli hodnoceni v rámci jejich odevzdaných úkolů a aktivitě v diskuzích

Jednotlivé týdenní témata by byla vytvořena v nástroji Prezi, kde by byly obsaženy ty nejzákladnější informace. Nad rámec těchto informací by byly vytvořeny audiopodcasty, popřípadě videopodcasty, kde by bylo toto téma rozšířeno o zajímavé odkazy, popřípadě názornými příklady pro lepší představení problematiky účastníkům.

Účastníci by pak měli tento příspěvek okomentovat s jednou myšlenkou, která je nejvíce zaujala, případě by mohli přidat svoji vlastní zkušenost s danou problematikou pro uvědomění ostatním.

Jak už  bylo zmíněno výše, tak účastníci by měli nad rámec získaných znalostí vypracovat úkol. Tyto úkoly by byly co nejvíce rozmanité. Od anotace jejich vyhledaného článku na zadané téma, tak představení novinek v tomto odvětví.

V závěru by proběhl webinář, kde by byla nutná účast všech účastníků – samozřejmě je v řešení i více termínů. V tomto webináři by formou kolokvia probíhala diskuze nad všemi jednotlivými tématy ze kterých by následně každý účastník dostal hodnocení od samotného tutora.

 

[2. podcast – Informace, komunikace, myšlení] Virtuální realita v edukaci

Pro můj druhý podcast do předmětu: Informace, komunikace, myšlení, jsem si vybral téma virtuální realita jako nástroj pro edukaci. Konkrétněji jsem se rozhodl mluvit o článku pojednávající o toto téma: Revolutionizing Education: The promise of virtual
reality. Autorem článku je Rene Gadelha.

Referenční odkaz:

GADELHA, Rene. Revolutionizing Education: The promise of virtual reality. Childhood Education [online]. 2018, 94(1), 40-43 [cit. 2018-12-14]. DOI: 10.1080/00094056.2018.1420362. ISSN 0009-4056. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/00094056.2018.1420362

Zde odkaz na podcast:

https://drive.google.com/file/d/1G1sRuqbmPBO1pRMcXNefqfJrej461oDo/view?usp=sharing

 

 

 

[7. př.] Virtuální učitel

Pokud bych se měl zamyslet nad tématem virtuální učitel, tak bych musel v první řadě říci, že jsem vlastně nikdy plnohodnotně nezažil tuto možnost, abych se stal studentem virtuálního učitele. Tedy… samozřejmě, že jsem již byl účastníkem pár webinářů, a dokonce jsem sledoval i výuková videa na youtube, která se týkala matematiky, ale sám bych tyto zkušenosti nenazval jako názornými ukázkami.

Dále by se příslušelo zmínit, že sám osobně beru využití virtuálního učitele něco jako nadstavbu. Něco, co může být jako zoufalé řešení, když už není nic jiného možné (není možné zaopatřit přímé setkání vyučujícího a žáků) nebo když už se jedná o velice specifický problém – či-li náročnou problematiku. Rád vždy uvádím příklad doktora specialistu, který vysvětluje na dálku kolegům z jiného kontinentu proces náročné operace, aby sami pak byli schopni tuto aktivitu správně provést.

Inu dost bylo úvodu. Sám vnímám roli virtuálního učitele jako velice přínosnou. Především snadno můžeme spojit příslušné odborníky se studenty po celém světě. V mém vzdělávání by především mohl plnit funkci inspirace a nápadů, respektive by mi poskytoval jiný pohled na problematiku. To vnímám především z té skutečnosti, že předpokládám, že daný virtuální učitel by byl z jiné země a vnímal by problematiku jinak v rámci své země. Kupříkladu můžeme vzít autorský zákon, který se v určitých bodech liší v Americe od toho našeho.

Při výhledu do budoucna především vidím možnosti v oboru informační studia a knihovnictví, kde by knihovníci z jiných zemí mohli přednášet o svých knihovnických procesech ve světoznámých knihovnách, a tak nové knihovníky inspirovali k novým projektům. Příkladem mohou být různé společenské akce, popřípadě úpravy ve fondu či rozmístěním věcí v knihovně.

Virtuálnímu učiteli bych se určitě nerad svěřoval s věcmi v osobnější rovině, protože danou osobu nemohu, jak ve svém životě spatřit v tváří v tvář. Byl by tam tedy jakýsi odstup, který jinak tak výrazně nepociťuji s reálnou výukou s profesorem ve třídě.

[9. cv.] Assessment

Na úvod pár informací. Byl jsem přidělen do skupiny čítající tato témata: Rozšířená realita, virtuální realita, gamifikace.

Celkově jsme se shodli na pracovním názvu: Technologie ve vzdělávání.

Přesunutí modulů v Moodle do sebe, byl poměrně náročný úkol, který se však nakonec vyřešil celkem banálně. Prostým přesouváním z místa na místo a pár úprav.

Následovala část diskuze na úkolech z jednotlivých modulů. Postupně jsme probrali jednotlivé úkoly a shodli jsme se na tom, že úkoly mají smysl a jsou logicky opodstatnitelné. Zároveň jsme všichni nabyli představy, jak by dané úkony každý z nás plnil.

Z hlediska zlepšení úkolů se nalezly zajímavé připomínky, které však spíše zvýšily obtížnost daného úkolu. Příkladem může být více možností ke zpracování, aby si účastník daného kurzu mohl vybrat sám, co by ho nejvíce zaujalo a mít zkrátka tu možnost volby. Seznali jsme, že právě ta možnost volby je nám osobně příjemná a vnáší to důležitý prvek při průchodu kurzem. Účastník tak nemá striktně daná omezení a může se sám zaměřit na to co ho zajímá. Další myšlenkou byla ta, aby si každý účastník vybral právě jeden úkol z uvedených kapitol a ten splnil. Po dalším diskutováním jsme však seznali, že je důležité, aby účastník prošel všemi úkoly, aby si ve výsledku lépe uvědomil problematiku v kapitole a tím si uspořádal fakta.

Proto jsme tedy jednotlivé úkoly nechali ve stávající podobě.

Cíl úkolu:

• Gamifikace – zde bylo cílem uvědomit si nastudované informace a promítnout je do praxe. Cíl je tedy sumarizační s prvky vlastního zamyšlení pro nejlepší výsledek.
• Rozšířená virtuální realita – úkol chybí
• Virtuální realita – zde bylo cílem spíše přinutit účastníka k zamyšlení nad nabytými informacemi a promítnout je do oborového zastoupení.

Náležitosti úkolu:

• Gamifikace – 200 slov – návrh využití gamifikace ve své hodině – promítnutí nabytých informací z modulu – popsání jak, jaké prvky užity a zda by využily webové stránky.
• Rozšířená virtuální realita
• Virtuální realita – 500 znaků – vlastní nápad – pohled – myšlenka

Časová náročnost:

• Gamifikace – 30 minut až hodina
• Rozšířená virtuální realita
• Virtuální realita – 30 minut až hodina

Kdo a jak bude úkol hodnotit:

• Zde byla jednoznačná shoda v tom, že jednotlivé úkoly bude vždy kontrolovat ten kterému původně kapitola patřila. Hodnotit se bude vždy věcně – pokud bude vidět, že to má svou přidanou hodnotu, tak bude mít účastník splněno -> je důležité poznat z úkolu snahu.

Jak se pozná splněný a nesplněný úkol:

• Jak už bylo zmíněno výše, každý z úkolů by měl obsahovat myšlenku účastníka, jeho viditelné zamyšlení a snahu. Úkol účastníkovi nebude uznám, pokud bude jasně zřetelná jeho lacnost k provedení úkolu.

[8. cv.] Návrh kurzu s využitím libovolných nástrojů

Pro účely úkolu bych rád reflektoval mnou již dříve vytvořený návrh kurzu. Týkal se tematiky připojení k internetu a vznikl na základě předmětu Digitální kompetence vyučovaného na KISKu v rámci bakalářského studia.

Cíl kurzu: Naučit studenty možnostem připojení k internetu.

Průchod kurzu: Ten měl jasně danou strukturu. Nejdříve obsahoval krátkou anotaci ke kurzu a také počáteční otázku, aby se reflektoval zájem z řad studentů, proč si zapsali tento kurz. Pro názornost přikládám obrázek níže:

K tomu následně patří ještě celkový přehled a náležitosti modulu pro studenta. Zde je nutné podotknout, že výtvor byl koncipován pouze do jedné velké kapitoly, takže pokud bych měl rozvinout myšlenku na celý plnohodnotný kurz, tak bych jednotlivá témata z hlavního studijního materiálu rozložil a detailněji se jim věnoval. V náležitostech kurzu bych tedy přidal zmínku o tom jak jsou jednotlivé kapitoly koncipovány. Zde přikládám obrázek z dříve vytvořeného kurzu:

Předem se omlouvám za chybějící obrázky, prostě se stala chyba :). Tento přehled by tedy byl aktualizován o řádky, že celý modul je rozdělen do několika kapitol, které tvoří celkový celek toho jak se tedy může člověk připojit k internetu.

Tyto kapitoly by byly systematicky složeny. Vypadaly by přibližně nějak takto:

• Úvodní krátké video vytvořené mnou (Svůj obličej – představuje základní náhled do kapitoly, představuje všechny prvky, základní myšlenku a zásadní prvky, které si student odnese po projití kapitoly)
• Hlavní studijní text, doplněný o zajímavá videa, popřípadě o zajímavé články
• Shrnutí – nejzásadnější informace shrnuté v krátké infografice, popřípadě znovu v krátkém videu
• Test na závěr z probrané problematiky.
• Odkaz na diskuzní vlákno – pokud by byl jakýkoliv problém při procházení kurzu, popřípadě nejasnosti v testu.

Všechny kapitoly by měly jediný cíl, posunout studenta ve vědomostech v daném tématu dál a postupně skládat celkový obrázek, aby se v závěru dokázal správně připojit k internetu, popřípadě aby věděl jaké jsou tyto možnosti a jaká jsou úskalí.

Každá kapitola by měla sloužit k prostudování na celý jeden týden -> student si tak může jít svým tempem a není zbytečně stresován.

V průběhu kurzu je však nutné vždy do konce právě probíhaného týdne vypracovat úspěšně test. Na tyto jednotlivé testy by měl tři pokusy. Vždy by v otázkách, respektive ve výsledcích byly ukázány správné odpovědi a hlavně vysvětlení proč je tomu tak.

Na konci by byl hlavní test, který by v sobě obsahoval veškeré informace ze všech kapitol. Na tento test by měl student pouze dva pokusy.

Současně by měl student vypracovat v závěru kurzu dotazník, který by sloužil mně autorovi, jako zpětná vazba, abych případně kurz vylepšil nebo se zaměřil na rozvinutí určitého tématu.

 

[7. cv.] Zkušenost s MOOC

Pro splnění úkolu jsem si vybral internetový kurz zaměřený na tvorbu aplikace ve virtuální realitě. Toto téma mě provází celým předmětem vzdělávacích technologií, takže jsem chtěl zjistit, co to vlastně vše obnáší, pokud bych chtěl někdy takovou aplikaci vytvořit.

Kurz poskytuje zdarma edX a za příplatek 100 dolarů si z něho můžete odnést i certifikát.

Nejdříve mě čekala samotná registrace v prostředí edX a po něm jsem už dostal přímý přístup k celému kurzu. Jelikož nechci kurz studovat celý, tak jsem nevěnoval pozornost úvodnímu slovu, tedy náležitostem kurzu. Důležitou informací však byla pro mě ta, že tento kurz může studovat každý bez nutných prerekvizit.

Následně jsem se přesunul k samotnému studiu. Překvapilo mě, že celý kurz byl stavěn v klasickém webovém prostředí. Pokud bych například mohl srovnávat s kurzy na CodeAcademy, tak mi to přijde jako škoda. Možná jsem až moc rozmazlený, nevím.

Veškeré studijní materiály z prvního týdne byly zprostředkovány ve formě edukativních videí, kde jsem ocenil text vedle videa, který umožňoval sledovateli, který má občas problémy porozumět mluvené angličtině pochopit, o čem přednášející vlastně pojednává.

Z výše uvedeného obrázku máme základní prostředí e-learningu, kdy, jak už jsem zmínil výše, se veškeré edukační informace přenáší účastníkovi formou videa. Jakmile účastník prostuduje video, tak má možnost si zaškrnout, že má splněno a přes vrchní nabídku se přesunout k další podkapitole.

Takto pokračuje až do konce, kdy je zhodnocena celá kapitola a účastníkovi je předložen úkol, aby vyjádřil své nabyté vědomosti.

Abych kurz zhodnotil jako celek, tak se mi v něm studovalo vcelku příjemně. Úkol jsem tedy nezpracovával, ale umím si představit, že bych si na tento kurz udělal čas a prošel si jej celý.

[6. cv.] Moodle

Na začátek musím říct, že prostředí Moodle nemám moc v lásce. Veškeré potřebné úkony jsou sice skvěle nabízeny v nabídce pro přidání, avšak to platí pouze pro ty, kteří se již s tímto prostředím setkali. Sám jsem sice už v tomto prostředí dělal, ale veškeré znalosti jsem pozapomněl a proto to bylo pro mě celkem procházka trním.

První problém, který jsem měl, byl ten, že jsem nebyl schopen zjistit, jak správně zarovnat samotný text, který jsem chtěl přidat jako vysvětlení pro začátek. Musel jsem jej tedy ponechat v rámci časového presu, tak jak je.

Následovalo samotné tělo celé kapitoly kurzu. Audionahrávku jsem uvedl přes odkaz a video také. Jsem si vědom toho, že jsem měl vložit embed video, ale popravdě jsem nepřišel jak na to.

Samotný text, který jsem si měl připravit na přednášku jsem rozkouskoval do nástroje knihy, který se mi zdál nejlepší pro online vzdělávání. Pohrával jsem si s myšlenkou přidání i offline verze, tedy studijního materiálu ke stažení, ale nevěděl jsem, jak bych tyto dva materiály od sebe nějakým způsobem odlišil, aby měly smysl pro účastníky kurzu, si projít obě dvě verze.

Na závěr bylo v zadání vymyslet nějaký úkol korespondující s cílem kapitoly. U mě to bylo jednoduché. Zadal jsem úkol, kdy měli účastníci vymyslet propojení virtuální reality do vzdělávání knihovníků. Následovalo vymyšlení otázek, které jsem pojal velmi jednoduše a volně, jelikož v mých poskytnutých materiálech nebyl kladen důraz na zapamatování co nejvíce definic, ale spíše na uvědomění možného využití technologie virtuální reality ve vzdělávání.

[6. př.] ChatBot

Pro splnění úkolu jsem si vybral možnost a) tedy vybrání si chatbota se kterým budu chvíli konverzovat a sepsat z toho reflexi. Konkrétněji jsem si vybral chatbota: Mitsuku. Popravdě hned ze začátku jsem se necítil nikterak příjemně, jelikož pokládám veškerou konverzaci s IA za děsivou.

Zprvu jsem začal jednoduchými větami a otázkami, kterými jsem chtěl zjistil možnosti daného chatbota. Popravdě jsem byl překvapen s jakým humorem a pochopením se mnou umělá inteligence komunikuje. Posléze jsem se přesunul do náročnějších otázek typu: Co si myslí o lidstvu. Co si myslí o nynějším globálním oteplováním a jaké jsou její názory na kriminalitu. Spíše než racionálních odpovědí jsem se vždy setkal s vtipnou odpovědí, která mě sice pobavila, ale čekal jsem možná o trochu více vážnosti.

Vtipným příkladem může být odpověď na můj dotaz, co si myslí o Donaldu Trumpovi:

Myslím si, že uvedený screen je vše říkající.

Pokud bych se měl ale vrátit k samotnému úkolu, tak jsem drahný čas přemýšlel, jak by mohl být chatbot využit při vzdělávání. Napadlo mě hned několik možností využití:

1. Při výuce zeměpisu. Chatbot dokáže odpovědět, co je hlavním městem dané země.
2. CHatbot umí vypočítat základní početní úkony. Vhodné pro žáky prvního stupně? – zábavná forma?

[5. cv.] Úkol na cvičení

Rozšiřující materiál k tématu

Jelikož se moje téma zabývá využitím virtuální reality ve vzdělávání a v obou případech (video a podcast) jsem uvedl velmi málo příkladu, tak jsem se rozhodl zaměřit právě na tuto část, kdy akademikům představím další zajímavé projekty, aby mohli lépe porozumět spektru možností této technologie do učících procesů.

Projekt pro prevenci sebevražd

Projekt vznikl na základě vysoké míry sebevražd v Jižní Korei a jedná se o ponořující inovativní školící systém s využitím HMD zařízení pro účely prevence sebevražd. Uživatel je zapojen do simulovaného rozhovoru s virtuálním studentem, který vykazuje známky deprese, sebevražedných myšlenek a úzkosti. Důraz je kladen na emocionální zážitek, kdy uživatel trénuje mluvit s virtuálním charakterem a díky tomu se zlepšuje sebevědomí a schopnost účastníka zvládat podobné situace v reálném světě. Prostřednictvím dialogových možností se uživatel učí, jak identifikovat problémové studenty a jak jim doporučit odbornou pomoc.

Second Language Learning Paired (SeLL)

Program SeLL je vzdělávací systém anglického jazyka, který kombinuje ponořující virtuální realitu s umělou inteligencí. Program vznikl z důvodu nedostatečné ústní praxe čínských studentů angličtiny, kteří se jen těžko odhodlávají k anglické komunikaci. Ve virtuálním prostředí uživatel v anglickém jazyce reaguje na předem připravený scénář. Odpovědi jsou následně po ústní a výslovnostní stránce vyhodnoceny a studentovi je předána zpětná vazba v reálném čase.

XOOM

Webová softwarová platforma, která prostřednictvím interaktivních nástrojů podporuje tvorbu virtuálních prohlídek – XOOM Experience. Tyto virtuální prohlídky se skládají ze sekvence jednoho nebo více plynule integrovaných 360° videí, které jsou obohaceny o interaktivní prvky a mohou být snadno přehrány v mobilních zařízeních. Uživatel tak k virtuálnímu zážitku už dále potřebuje jen HMD zařízení – příkladem může být levný Google Cardboard nebo o něco dražší Samsung Gear VR.

Projekt pro zlepšení komunikačních dovedností pro děti trpící Autismem

Tento projekt se zaměřuje na děti trpící poruchou autistického spektra. Porucha se vyznačuje tím, že jedinci trpící touto poruchou nejsou schopni reagovat na každodenní požadavky jiných lidí v reálném životě. Formou interaktivní virtuální simulace se tento projekt snaží zlepšit komunikační dovednosti u dětí trpících autismem.

RCSI Medical Training Sim

Aplikace vznikla ve spolupráci s Královskou vysokou školou chirurgů v Irsku a společností Immersive VR Education. Jedná se o virtuální simulaci traumatického scénáře po dopravní nehodě a je na uživateli, jak naloží se svým časem, aby zachránil život. Aplikace je především určena pro zdravotní pracovníky a praktikanty, ale díky svému vyhotovení ji mohou vyzkoušet i uživatelé, kteří lékařský výcvik neprodělali a poučit se tak v ponořující virtuální realitě.

Boulevard

Projekt nabízí různorodé virtuální prohlídky, které jsou zprostředkovány formou návštěvy některých z nejlepších světových muzeí umění. Studenti se tak touto formou mohou učit o světových uměleckých dílech a kulturních památkách. Díky souběžné spolupráci s průmyslovými společnostmi vyrábějícími HMD zařízení, se tak projekt může i nadále inovovat pro dosažení nejlepšího výsledku pro uživatele.